V oblasti vzdělávání se pohybuji celý profesní život a zkušenosti jsem sbírala jak v ČR, tak v zahraničí. Vystudovala jsem pedagogiku v Brně a ve Stockholmu, kde jsem si potvrdila, že kvalitní výuka může a musí být atraktivní, naplňující a respektující. Do ScioŠkoly přináším zkušenosti z vedení týmů, projektového řízení, mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, marketingu a komunikace.

Chci se podílet na vytváření inspirativního prostředí, kde mají děti chuť objevovat svět kolem sebe a kde i průvodci dostávají podporu a prostor k rozvoji. Věřím, že otevřená komunikace a důvěra jsou klíčové – nejen uvnitř školy, ale i ve vztahu k rodičům. 

Těší mě, že mohu být součástí komunity, která hledá nové cesty ve vzdělávání.

Často mám pocit, že žijeme mezi dvěma světy – mezi strukturou a živostí, mezi plánem a náhodou. Moje práce stojí někde uprostřed: hlídám, aby řád neudusil tvořivost, a zároveň aby volnost neztratila směr.

Rád hledám souvislosti tam, kde se zdánlivě nic neděje. V tabulce, v čísle, v opakujícím se úkolu. Každý z nich pro mě může být stopou k pochopení toho, jak věci skutečně fungují.
Jak řekl Richard Feynman: „Dokonalost vědy není v tom, že všechno vysvětlí, ale že nám ukáže, jak je svět neuvěřitelně zajímavý.“
A právě v tomhle pohledu nacházím smysl i pro sebe – v poznávání, v drobných vylepšeních, v tiché radosti z toho, že celek dýchá o něco volněji.

Mám radost, že mohu být součástí místa, kde se potkává přemýšlení, tvořivost a lidskost. Kde systém není překážkou, ale nástrojem, jak dát věcem tvar – a životu prostor plynout.

Vystudovala jsem český jazyk a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poslední roky jsem působila jako pedagog volného času v Salesiánském středisku mládeže v Brně-Žabovřeskách, kde jsem vedla výtvarné kroužky, víkendové akce a tábory.

Práce s dětmi mě moc baví a naplňuje. Ráda vnímám jejich individualitu, objevuji, co je baví a v čem vynikají, a pomáhám jim to dál rozvíjet. Jsem empatická, trpělivá a kreativní a záleží mi na tom, aby se děti cítily bezpečně a mohly zažívat radost z učení.

Na společný čas s dětmi v přípravné třídě i na setkávání s vámi, rodiči, se moc těším!

Jsem nejen pedagog, ale i matka tří dětí, z nichž jedno je absolventem Scioškoly. Věřím, že učení je
nekonečné dobrodružství, a že každé dítě má svůj jedinečný talent, který si zaslouží být rozvíjen s
laskavostí a respektem. K objevování světa ráda používám zážitkovou pedagogiku s hravými prvky, ať
už je to divadlo nebo poznávací expedice do přírody. Mým cílem je, aby se děti vydaly po své životní
cestě s odvahou a jasným pohledem vpřed. Inspirují mě k tomu slova citátu, která mi silně rezonují s
pedagogickým přístupem Scioškol: "Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou
cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal
budoucnost".

Děti jsou úžasné bytosti, které mají přirozenou chuť objevovat tento svět. Mým cílem je poskytnout jim dostatečně podnětné prostředí, v němž budou moci zkoumat a objevovat, kde bude respektována jejich osobnost a potřeby, a kde budou moci rozvíjet své silné stránky a přednosti.

Jsem zastáncem toho, že pro úspěch v životě jsou důležité dovednosti jako samostatnost, důvtip, vzájemný respekt a umění dělat kompromisy.

Svou pedagogickou praxi jsem započala před mnoha lety jako vedoucí táborů. Po narození mých tří dcer, jsem se začala zajímat o alternativní vzdělávací směry a prošla různými kurzy (Montessori, zážitková pedagogika, učení venku). Následně jsme s manželem učinili zlomové rozhodnutí a začali vzdělávat naše dcery doma. Podílela jsem se také na založení komunitní školy a působila zde jako průvodce.

Práce s dětmi mě těší. Naplňuje mě podporovat děti v jejich zvídavosti. Baví mě tvořit projekty na různá témata. Ráda plánuji výlety na zajímavá místa nebo exkurze za poznáním. Mým cílem je být jim průvodcem a oporou na cestě jejich životem, předat ze sebe to nejlepší, a zároveň se naučit něco nového od dětí, jakožto rovnocenných bytostí.

Ve volném čase mě najdete buď na jógové podložce, nebo v lese. Nejcennější chvíle si užívám aktivně s rodinou. Ráda čtu, jezdím na kole či poznávám nová místa.

Těším se na společné chvíle s dětmi a dalšími průvodci. Na naše společné kroky tímto světem. Na to, jak děti budou poznávat sami sebe. Na to, že budu součástí projektu, který má smysl a budoucnost.

Práce s dětmi mě vždy bavila a díky dlouholeté pedagogické praxi vím, jak důležité je vnímat každé dítě jako jedinečnou osobnost.
Věřím, že každý má svou vlastní cestu, kterou potřebuje postupně objevovat, a mojí rolí je být mu na ní oporou a parťačkou.
Snažím se děti podporovat v jejich silných stránkách, pomáhat jim získávat zkušenosti, ze kterých mohou čerpat i v životě, a zároveň jim dávat prostor pro vlastní objevování a rozhodování.
Záleží mi na tom, aby se děti ve škole cítily bezpečně, přijímané a respektované. Chci vytvářet prostředí, do kterého se budou rády vracet a ve kterém pro ně bude učení přirozenou součástí objevování světa i sebe sama.

Jako historik jsem se bezmála deset let věnoval nejstarším civilizacím světa. Při pročítání prastarých textů, od klínopisných tabulek až po úvahy Marca Aurelia, jsem došel k jednoduchému závěru: lidé se ve své podstatě příliš nemění, mění se především okolnosti, ve kterých žijí.
Můj výzkum zaměřený na starověký Přední východ a roli velbloudů v dějinách (ano, opravdu se dá několik let vědecky zabývat velbloudy) mě zavedl do různých koutů světa a umožnil mi poznat kultury, které se od té naší výrazně liší. Díky tomu jsem pochopil, jak silně nás formuje také prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Právě tyto zkušenosti ovlivňují i můj přístup ke vzdělávání. Pokud jsou si lidé napříč časem a prostorem v mnohém podobní, pak úkolem školy není formovat děti podle jedné správné představy. Mnohem důležitější je pomoci jim porozumět světu i sobě samým. Věřím, že skutečným úspěchem učitele je vychovat mladé lidi, kteří se nebojí klást otázky, tvořit si vlastní názory a nevzdávají se při první překážce.

Tuto myšlenku chci předávat dál dětem, aby i ony v nejtěžších situacích jednaly tak, aby se druhý den probudily s dobrým pocitem ze sebe sama.

V určitém věku má každý z nás na výběr z mnoha cest. Já jsem jich vyzkoušel už několik, ale vždy mě to nakonec přivedlo zpět k práci s dětmi. Začínal jsem jako táborový vedoucí, pak jsem se na chvíli odklonil k gastronomii a cestovnímu ruchu, ale nakonec jsem se vrátil k dětem prostřednictvím pořádání zážitkových akcí. Těším se na objevování jedinečností, zájmů a zálib dětí, na jejich rozšiřování a vzájemnou pomoc na cestě ke šťastné budoucnosti. Pro děti to může znamenat začátek spokojeného života, zatímco pro mě je to radost z podpory mladých lidí při objevování těchto nových cest.

Po čtyřech letech výuky na běžné základní škole ve mně začaly hlodat pochybnosti, zda se ta edukace přeci jen nedá dělat o něco lépe, tak, aby s každým dalším rokem u žactva neopadala touha po poznání. Moji tehdejší žáci mě přesvědčili o tom, že to, co jim nejvíce schází, je prostor a důvěra. V moment, kdy dostali možnost pracovat na vlastních projektech, bez strachu z nic neříkajících známek a nenaplnění očekávání učitelů, dokázali vytvořit neuvěřitelné věci.

Jsem vděčná za příležitost být součástí komunity, která podporuje autonomní učení a klade si za cíl připravit žáky na budoucnost, ve které zajisté spíše využijí schopnost nenásilně komunikovat než vyjmenovat deset největších přítoků Amazonky. 

Jako speciální pedagog a mamka tří dětí denně vidím, jak je každé dítě jiné a jedinečné. Věřím, že pro svůj optimální rozvoj potřebuje každý odlišný přístup, jiný způsob práce, míru stimulace i prostředí. Během studia i profesní praxe jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku různých typů škol a jako klíčový princip vnímám respekt k dítěti a jeho individualitě. Za velkou přidanou hodnotu ve vzdělávání považuji menší počet dětí ve třídách a dostatečné personální zajištění, které umožňuje skutečně individuální přístup. Právě proto jsem se rozhodla spojit svou další profesní cestu se ScioŠkolou.

Ve svém osobním životě se naplno věnuji rodině. Rádi trávíme čas aktivně a objevujeme svět kolem sebe – někdy v přírodě, jindy v centru města či v jeho méně známých zákoutích. Otevíráme se novým zážitkům, někdy s obavami, jindy beze strachu. Chodíme na čundry, splavujeme řeky a věříme, že každá zkušenost nás posouvá o krok dál.

Do ScioŠkoly jsem přišla s radostí z objevování a s přesvědčením, že učení má největší smysl, když v dětech probouzí zvědavost a chuť zkoušet nové věci. Baví mě práce s dětmi – jejich energie a otevřenost jsou pro mě obrovskou inspirací. Věřím, že vztahy fungují nejlépe, když jsou postavené na vzájemném respektu a spolupráci, a proto se snažím vytvářet prostředí, kde se každý cítí bezpečně a může růst. Beru jako velkou příležitost být u toho, když se formuje generace, která se nebude bát hledat vlastní cesty a tvořit svět kolem sebe.

Ráda se učím novým věcem a těší mě, když se můžeme učit navzájem – děti od nás a my od nich. ScioŠkolu vnímám jako místo, kde se dává prostor osobnosti, otevřenosti i humoru, a to je prostředí, ve kterém se cítím doma.

Věřím, že každé dítě má v sobě jedinečný potenciál, který se může rozvinout, pokud mu dáme prostor k objevování a růstu. Mojí prioritou je vytvářet prostředí, kde se děti cítí bezpečně, motivovaně a podporovaně na své cestě za poznáním. Snažím se v nich probudit vnitřní touhu učit se, protože učení by mělo být nejen smysluplné, ale i zábavné a inspirující.

Od malička se věnuji tanci a stepu, což mě přivedlo k práci trenérky a choreografky. Tato zkušenost mi ukázala, jak důležité je podporovat děti nejen ve vzdělávání, ale i v rozvoji jejich kreativity a sebevyjádření.

Chci inspirovat děti, aby byly sebevědomé, odvážné a připravené čelit výzvám, které je čekají. Těším se na společně strávený čas, kdy vytvoříme třídu, ve které se budou děti cítit šťastně, podporovaně a otevřené novým objevům.

K práci s dětmi mě to přirozeně táhne už od dospívání. Ve 14 letech jsem začala jako vedoucí na dětských kroužcích a táborech, později jsem se rozhodla studovat psychologii s cílem věnovat se dětské klinické psychologii. Během studia hledám způsoby, jak být s dětmi v každodenním kontaktu, a proto jsem začala pracovat ve školní družině. Tato zkušenost mě utvrdila v tom, že školní prostředí je pro mě smysluplné, a přivedla mě k práci asistentky pedagoga.

Ve své práci se snažím vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně a přijímané. Věřím, že právě takové prostředí podporuje jejich učení i celkový rozvoj. Důležitý je pro mě individuální přístup a respekt k tomu, že každý má své tempo, silné stránky i vlastní způsoby učení. Společně ve třídě vytváříme kolektiv, kde se děti mohou vzájemně doplňovat a učit se jeden od druhého.

Ráda vytvářím prostředí, kde děti cítí důvěru a mají prostor být samy sebou. Chci je vést k
samostatnosti a ukázat jim, že jejich nápady a názory mají hodnotu. Věřím, že když děti
dostanou šanci zkoušet věci po svém a učit se z vlastních zkušeností, mohou vyrůst v silné
a sebevědomé osobnosti.
Od malička se pohybuji ve světě tance a právě díky tomu jsem zjistila, jak skvělé je vidět
děti, když objevují svůj vlastní talent. Práce trenérky mě naučila trpělivosti a ukázala mi, že
každé dítě potřebuje trochu jinou cestu, aby mohlo vyniknout.

Ve své práci s dětmi vycházím z respektujícího přístupu a snahy vytvářet bezpečné a podporující prostředí. Inspiruji se Montessori pedagogikou a věřím, že učení je společný proces, který nikdy nekončí – pro děti ani pro dospělé. Dětem se snažím poskytovat oporu, porozumění a zároveň jasně nastavené hranice, které jim dávají pocit jistoty. 

V dětství jsem na otázku „Čím budeš?“ dlouho odpovídala "učitelkou". Hrála jsem na housle, chodila na keramiku, bavily mě všechny kreativní činnosti i sport a tanec. Později jsem díky skvělé učitelce propadla kouzlu chemie a má cesta nadále vedla tímto směrem.

Avšak aktivity s dětmi jsou stále součástí mého života. Aktivně se již pár let účastním letních táborů jako táborová vedoucí, příležitostně jak čas dovolí se zapojuji také do aktivit spolku ADAM (autistické děti a my) z Havířova.

Těším se na společně strávený čas, na poznávání se, na různorodé aktivity ve vzájemném respektu, ve třídě, kde si společně vytvoříme příjemnou atmosféru, pocit bezpečí a radosti.

Od malička jsem součástí turistického oddílu, který mě formoval – a vlastně stále formuje. Postupně
jsem se v něm stala vedoucí a časem i hlavní vedoucí tábora. Právě tady jsem se naučila, jak důležité
je dětem naslouchat, podporovat jejich jedinečnost a vytvářet prostředí, kde se cítí v bezpečí a
respektu.
S dětmi trávím většinu svého volného času. Věřím, že má smysl věnovat energii těm malým človíčkům
plným elánu, otázek a neuvěřitelné představivosti. A právě tuhle jiskru v nich ráda podporuju.
V klubu je spousta prostoru na smích, tvoření, hry i zasloužený odpočinek. Těším se, jaká
dobrodružství spolu s dětmi a ostatními klubáky zažijeme.